Prosinec 2006

Sázka života 6. díl

31. prosince 2006 v 11:51 FF - Sázka života
...Moji milou Moniku totiž napadlo, že bychom se spolu mohly docela dobře vsadit o to, jestli se mi pdaří Billa sbalit. Po půlhodinovm nátlaku jsem povolila a vsadila jsem se s ní o sto eur. V zápětí jsem toho docela zalitovala. Když jsem si promítla Billa na tom náměstí, pak v těch dvěřích, v mém pokoji a nakonec v tý nemocnici bylo mi mého činu líto. Moje láska a moje city nejsou snad žádná hra v loterii a mají nevyčíslitelnou hodnotu. Teprve teďka mi to došlo. Já jsem se vsadila o svojí lásku a o Billovo srdce. Bylo mi hnusně. I kdybych měla prohrát těch zatracených sto euro, což bylo celé moje kapesné, nechtěla jsem v tom pokračovat. Když mi pak ale došlo, že těch sto euro prohraju pouze v případě, že si s ním nezačnu bylo mi zase do breku. Já bych ho tím pádem musela odmítat, což je ale napříš s mým srdcem, který Billa chce. A když budu jednat podle sebe a svýho srdce, tak vyhraju sázku a tím zklamu Billa. Zjistila jsem, že se nacházím v začarovaným trojúhelníku. Ať se rozhodnu jak se rozhodnu, pořád jsem na jednom místě. Jednou ten názor brání srdci, podruhý rozumu a potřetí inteligenci. Byla jsem bezradná. Napadlo mě, že bych mohla zajít za Billem do nemocnice. Třeba tam najdu nějaký řešení. Když jsem tam došla Bill už byl docela v pohodě. Bezvadně jsme si pokecali. On byl prostě ten nejlepší kluk, kterej se zatím objevil v mém životě. Ještě s nikým jsem si tak fajn nepokecala. Myslím, že jsem ani už nemusela řešit, jak se rozhodout - jednoznačně jsem ho chtěla sbalit. Ne z důvodu abych byla o sto euro pohatší, ale proto, že jsem o něj prostě nechtěla přijít. Karty byly rozdaný a já musela hrát. Ale já to nebrala jako hru v kasinu o prachy. Já to brala vážně a citově. A nějaký peníze ? Ty jsem brala jako bonus abychom pak měli jít za co nakupovat. Ale pro začátek jsem se rozhodla o sázce s Monikou pomlčet. A jak jsem se tak dívala do těch jeho hnědých očí, byla jsem si jistější a jistější, že se Bill o tej blbej sázce nesmí dozvědět.... nikdy....
Pokračování příště....

Můj táta - manažer 4.díl

31. prosince 2006 v 11:50 FF - Můj táta - manažer
....Druhý den ráno jsem se probudila se senzační kocovinou. Hlava mi drnčela jako zvon a všechny zvuky jsem vnímala jako nějaký hnusný řev rozléhající se v mých uších. Měla jsem namířeno dolů pro hrneček kafe, protože jinak jsem měla pocit že asi umřu. Ale hlavní moje přání bylo, že nechci potkat mámu. To by to dopadlo, kdyby mě viděla takhle ztřískanou. Asi by nebyla moc ráda a já taky ne, protože bych dostala senzační vynadání. Proplížila jsem se dolů jako duch, vytáhla jsem hrneček nalila do něja kafe a zase jsem se jako duch plížila zpátky do pokoje, když v tom mě vytrhl mámin hlas: "Kampak slečno ? Snad s námi budeš snídat ne ?" Pro jistotu jsem se ani neotočila, jenom jsem řekla, že za chvíli přijdu. Nahoře jsem do sebe hodila tu kávu, oblíkla se jako slušnej člověk a hodila na sebe trochu make-upu, aby na mě ta pařba nebyla hnedka poznat. Když jsem na sebe naplácala silnou vrstvu líčidel odvážila jsem se sejít dolů. Tam jsem se v pohodě nasnídala a pak s mým "milovaným" tatínkem odfrčela do studia za Tomem a ostatními. Když jsem přijela, tak se se mnou Tom úžasně přivítal. Měla jsem v tu chvíli pocit, že mám nejlepšího kluka na světě. Celej den se mi úžasně věnoval. To bylo prostě něco úžasnýho. Byla jsem z něj tak unešená, že jsem si ten den nevšímala ani Billa, ani nikoho jiného. Večer jsem jela domů s krásným pocitem, že za pár hodin jdu s Tomem zase na pařbu. Doma jsem radši řekla, že mě mají čekat až tak okolo šesté ráno. Dobře jsem udělala, protože jsem nechtěla být nijak časově omezená. Pařba byla opět ohromná. Zajímalo by mě, kam ten Tom na ty typy chodí. Ale to vlastně nebylo zdaleka podstatný. Z toho nočního zítahu si toho moc nepamatuju, ale jisto jistě vím, že jsem se dost dobře sflákala alkoholem a že jsem zrovna moc nectila zásadu: pokud nechceš, aby ti bylo blbě, tak nemíchej alkohol. Ani už nevim, co že jsem to pila. Ale pak mám jednu velkou a nesmazatelnou vzpomínku a to, jak si mě Tom odváděl do hotelu na pokoj....
Pokračování příště...

Můj táta - manažer 3.díl

29. prosince 2006 v 16:31 FF - Můj táta - manažer
...Kluci pořád hráli nějaký písničky. Pak jsem se konečně dozvěděla, že se jedná o písničky, který se mají objevit na novým cédu. Když dozkoušeli, přišel ke mě Tom pozvat mě na oběd. Pochopitelně jsem přijala, protože Tom byl jako fakt dost hezkej. Pak šel Tom něco říct Billovi a já jsem jenom viděla, že se trochu chytli. Ale jinak v pohodě. Na obědě bylo fakt senzačně a Tom měl samý super vtipy. Bill s Gustavem a Georgem seděli o stůl dál a já jsem viděla, že Bill celou dobu nemůže z našeho stolu spustit oči. Po obědě se šli kluci na něčem domluvit s mým tátou. Táta se zase choval megadůležitě. Asi si myslel, že mě nějak oslní, když jim to bude polopaticky vysvětlovat, ale nějak se mu to nepovedlo. Zapomněl na to, že já už ho znám šestnáct let a prostě vím, že je to naprostej břídil, takže ten by mě neoslnil ani na Silvestra, i kdybych už byla nalitá jako něco. Když se nedaří, tak je to prostě blbý. Když můj otravný otec dal klukům konečně pokoj přišel ke mě Bill. Docela dobře bychom si pokecali, ale vtrhnul tam Tom se slovy: "Hele, promiň brácha, ale nezacláněj, rád bych se s Corny domluvil dneska na večer. Tak zatím páá bráško." Když Tom dořekl tuhle větu viděla jsem, jak se v Billovi vaří krev, ale neměla jsem moc příležitost něco říct, protože Tom mě už zahlcoval časama na dnešní večer. Byla jsem totiž pozvaná do kina. Film to byl suprovej, ale já s Tomem jsme se v kině věnovali něčemu zdaleka jinýmu.Pak jsme šli ještě na nějakou pařbu, kde to bylo taky fajn. Prostě jsem prožila senzační večer se senzačním klukem. Čím déle jsem Toma znala a byla s ním pohromadě, tím víc se mi zdálo, že lepší kluk ani nemůže existovat. Ty super vtípky, super nápady a super povaha ... to jsem ještě nezažila. V tenhle okamžik jsem byla určitě nejšťastnější člověk pod Sluncem. Aspoň teda pro dnešní večer. Ale stejně jsem doufala, že to nikdy neskončí. Toma nedám ! Ale jak jsem se tak super bavila ani ve snu by mě nenapadlo, že zítra už bude všemu jinak...
Pokračování příště...

Sázka života 5.díl

29. prosince 2006 v 16:29 FF - Sázka života
....Monča mi totiž řekla, že právě v rádiu říkali, že člena TokioHotel - Billa srazilo auto, když přecházel silnici. Těsně před nahrávacím studiem, kam měl namířeno. Je to s ním vážný. Málem jsem se zhroutila. Bill je v nemocnici ! Rozhodla jsem se tam jet. Monča jela se mnou. Když jsme dorazily byl tam Tom a celej zdrcenej čekal před operačním sálem. Monička mi okamžitě dělala ostudu, když na celou chodbu začla pištět :" Toméééé, ahojík." Tom její přítomnost docela přivítal. "Já jsem Veronika," představila jsem se mu. "Aha, ty jseš ta holka, co mi o ní vyprávěl. Dobře že tu jseš." Čekali jsme tam před operačním sálem úplně rozklepaný. Pořád ještě mu totiž šlo o život. A vlastně všechno jenom kvůli mě. Kdybych mu nevolala, nedělala žárlivý scény a nenutila ho tím pádem jít k sobě domů nic by se nestalo. V duchu jsem se proklínala. Co když kvůli mojí blbosti nepřežije ? Když po několika hodinách úporného čekání vyšel ze sálu konečně doktor. Řekl nám, že Bill bude v pohodě. Druhej den jsem se tam za ním vypravila. Vypadal už docela dobře a dokonce se na mě i smál. Chvíli jsme tam kecali.A jak jsem na něj tak koukala, tak se mi začal hrozně líbit. Nejdřív jsem si sice vynadala že tohleto nemůžu, ale pak mě napadlo, že na tom vlastně nic špatnýho není. Odpoledne jsem se sešla s Mončou, abychom si vypovídaly všechny zážitky, protože Monča mě potřebovala zahltit všema těma informacema o tom, jak dneska prožila den s Tomem. A já jsem jí na oplátku vyprávěla, jak jsem byla za Billem v nemocnici. A taky jsem jí vyprávěla, jak jsem se do něho zabouchla. S Mončou jsem o tom mohla úplně v klidu mluvit. Ona na tom přece byla taky podobně, když byla zabouchnutá do Toma. A jak jsem jí to tak vyprávěla spatřila jsem na její tváři takovej kulišáckej úsměv. A když na mě vybalila, co že ji to napadlo, myslela jsem, že ji zabiju. Taková volovina mohla nanadnout jenom ji. Nejdřív jsem měla chuť poslat ji s tím do prčic, ale pak se mi to začalo zdát jako docela dobrej nápad. A i když jsem věděla, že Billovi by se to nelíbilo ani za nic rozhodla jsem se, že to zkusím. Mojí slavnou kamarádku totiž napadlo, že....
Pokračování příště....

Sázka života 4. díl

28. prosince 2006 v 17:42 FF - Sázka života
..... A tam jsem viděla stát sklíčeného Billa s kytkou v ruce. "Verčo, to byl omyl," řekl mi svým jemým chraplavým hlasem. Asi čekal, že mu padnu kolem krku nebo co a vrazím mu pusu jako blázen. To se ale přepočítal. Chytl mě perfektní záchvat zlosti a místo pusy jsem mu vlepila pořádnou facku. "Ty parchante !" kříčela jsem na něj."jdi si radši za tou svojí šlapkou a mě nech na pokoji." Takovouhle reakci ode mě asi nečekal, ale taky, co mohl čekat. Kolem krku jsem mu skočit fakt nemínila. A pokud si myslel, že mu vlepím pusu tak se šeredně mílil. Jediný co jsem mu vlepila byla pořádná facka. Chvíli na mě koukal, jako když mám na rameni krokodýla, ale pak se konečně rozmluvil. "Tak za prvé, nejsem žádnej parchant a ta holka nebyla žádná šlapka. A ty mi nemáš co dělat scénu, protože ženatej s tebou snad nejsem ne ?" Měl pravdu. Sklopila jsem oči a přiškrceným hlasem řekla :" Hm...tak sorráč, pojď dál." Dovedla jsem ho do pokojíku. Sedl si na postel. Když jsme se rozmluvili, zjistila jsem, že ta holka byla kosmetička a on měl nalakovaný nehty, tak jí řekl, aby ten telefon vzala. A pak mi taky vyprávěl, jak mu doma Tom skuhral, že viděl na tom náměstí nějakou děsně hezkou holčinu, jmenovala se Monika. A že si na ní ani nestihl vzít telefon ! A já jsme mu zase vyprávěla, jak mi Monča brečela do telefonu, že si od ní Tom nevzal číslo. Úžasně jsme se nasmáli. Pak jsme se konečně domluvili na tom termínu nákupů. Půjdeme tam zítra. Docela se ten náš rozhovor začal slibně vyvíjet, když Billovi přišla SMSka. "Ta je od manažera. Musím rychle do studia." Rozloučili jsme se a já se už strašně těšila na druhý den, až půjdu s Billem nakupovat. Pohodlně jsem se uvelebila na postel a představovala si zítřejší den. Jen já, Bill a nákupy. Bylo to jako ze snu. Ale bohužel mě z toho sněnáí vytrhlo vyzvánění mého mobilu. Když jsme viděla, že volá Monika čekala jsem, že si zase vyposlechnu sáhodlouhý hysterický rozhovory. Ale to co mi řekla mě šokovalo. Její hlas zněl ustrašeně a to, co z ní vylezlo pro mě byla rána. Řekla mi totiž, že....
Pokračování příště...

Můj táta - manažer 2.díl

28. prosince 2006 v 17:41 FF - Můj táta - manažer
..."Jsou to TokioHotel." Myslela jsem že blbě slyším. Můj táta zastupuje TokioHotel ? Opravdu jsem málem spadla pod stůl. Můj táta - manažer nejlepší kapely co znám. Rázem jsem si rozmyslela, že půjdu ven a začala jsem z táty páčit všechno info. Pak mi řekl, že musí zpátky, že TokioHotel potřebují, aby je někdo zastupoval. Umínila jsem si, že pojedu s ním. Bylo mi řečeno, že teďka se to vůbec, ale vůbec nehodí, ale zítra, že s ním můžu být celej den. A taky s TokioHotel. Byla jsem z toho parádně odvázaná. Já je uvidím naživo ! Vlítla jsem do koupelny a začala jsem dělat zkrášlovací procedůry. A když jsme byla nejkrásnější pod Sluncem šla jsme spát. Nestála jsem o kruhy pod očima. Drhýho dne ráno jsem vstávala asi o tři hodiny dřív, než bylo třeba. Vlítla jsem do koupelny a pokračovala jsem ve zkrášlování. Když jsem po dvou hodinách vypadala jako člověk šla jsem prohrabat skříň a usoudila jsem, že nemám co na sebe. Když jsem po půl hodině našla něco použitelnýho opravila jsem se, naposledy jsem se koukla do zrcadla, pro sychrovku přepudrovala obličej a seběhla dolů na snídani. Tam už seděla u stolu moje otravná sestřička. "Ty jseš nějaká krásná. Snad na tebe za bukem nečeká nějakej Romeo ?" Na ségru jsem neměla náladu. "Drž hudu ty parhcante jeden a radši rez, nebo tě tim rohlíkem zadusim." Když konečně přišel táta jelo se. Nemohla jsem se dočkat. Poslední minutky ubíhaly jako voda. A konečně jsme dorazili. Vešli jsme do studia, kde byli kluci už vzorně nastoupeni. "Tak, tohleto je moje dcera Cornelie. Snad vám tady dneska nebude vadit," řekl táta. Ospalej Tom jako by hnedka ožil :"Ale vůbec ne, ba naopak." Zato Bill ještě vypadal dost slušně spící. Byl opřenej o nějakej sloup a div že koukal. Pak se šlo zkoušet. Kluci měli před koncertem a byla generální zkouška. První se hrála Rette mich. A v tu chvíli mi přišlo, že se Bill probudil. Celou písničku mi koukal tak upřímně do očí a pří slovech "Komm und rette mich" jsem mu dokonce věřila, že to myslí vážně. Tenhle den se docela dobře rozjížděl a já měla radost, že je teprve osm ráno....
Pokračování příště...

Navstevnost za minuly tyden (18.12.2006 - 24.12.2006)

26. prosince 2006 v 17:31
Pondeli: 0

Utery: 0

Streda: 1

Ctvrtek: 0

Patek: 0

Sobota: 0

Nedele: 0



Celkem: 1

Sem naštvaná!!!!!!!!!!!!!!!!! Jako jenom jeden člověk za tejden to je katastrofa!!!!!!!!!!!!
Pokud to tak půjde dál blog zruším...stejně sem nikdo nechodí tak na co bych ho vedla dál... :(


Heh :D

26. prosince 2006 v 16:47 Bill Kaulitz

OSTRAVA ZAŽIJE POŘÁDNÝ CIRKUS. PŘIJEDOU TOKIO HOTEL !!!

26. prosince 2006 v 16:47 Články a rozhovory



Tokiomanici, pozor ! Máme potvrzeno, že 7. dubna dorazí do ostravské ČEZ arény německá kapela Tokio Hotel. Čtyřčlenná skupina z Magdeburku se sedmnáctiletým frontmanem Billem Kaulitzem dorazí do Česka přesně po roce. Představit nám chtějí písničky z jejich nové placky "Zimmer 483". Kdybyste začátkem dubna potkali v Ostravě Lucii Bílou, tak nešilte ! Bude to nejspíš Bill Kaulitz, jehož podoba s Bílou je téměř stoprocentní. Až na to orgány :) Haha, opravdu vtipné! :D


Bill zezadu

26. prosince 2006 v 16:46 Bill Kaulitz

Aktuality.sk - Bubeník z Tokio Hotel má problémy se sluchem

26. prosince 2006 v 16:45 Články a rozhovory

Bubeník z Tokio Hotel má problémy so sluchom

Image25.12.2006 13:57 - MAGDEBURG

V súčasnosti najúspešnejšia nemecká hudobná skupina chrlí jeden hit za druhým, a to aj napriek tomu, že jeden z jej členov je takmer hluchý. Bubeník Gustav Schäfer (18) trpí pre hudobníka vážnou sluchovou vadou. Osemnásťročný hráč za bicími sa po prvýkrát verejne priznal k tomu, že je postihnutý sluchovou chybou, ktorá sa volá tinnitus, ľudovo nazývanou aj "hučanie v ušiach". Sprievodnými príznakmi sú pískanie či hučanie v ušiach, alebo aj falošné zvukové ozvy.



V spovedi pre nemecký hudobný magazín VIVABamS sa Gustav vyznal, že je kvôli svojmu poškodenému sluchu pod veľkým stresom, no snaží sa svojmu hendykepu prispôsobiť. Spomenul si aj na obdobie, kedy si svoje ochorenie uvedomil: "Bolo to približne pred rokom po jednom vystúpení v Mníchove. Odvtedy som si už na to zvykol."



Napriek sluchovému defektu mladý bubeník nevenuje svojmu zdraviu primeranú pozornosť. Na otázku, či sa podrobí lekárskej prehliadke, iba lakonicky odpovedá: "Nemám čas chodiť po doktoroch. Ani neviem, či by som si našiel čas na liečbu, a aj tak by mi nepomohla."



Gustav hazarduje so svojím zdravím aj kvôli pernému obdobiu, ktoré jeho kapelu čaká. Tokio Hotel v súčasnosti finišuje s prácami na novom albume Zimmer 483, ktorý by sa mal dostať na pulty predajní 23. februára. Od marca sa začne veľké európske TH turné, počas ktorého navštívia nemeckí tínedžeri aj Bratislavu. Vo vzduchu však stále visí otázka, či to nebude posledné turné, ktoré si s nimi užije aj mladý Schäfer.



O zdravotnom príznaku tinnitus

Tinnitus je chorobným príznakom, keď postihnutý človek vníma zvuk bez toho, aby sa k nemu nejaký zvuk šíril. Ide o zvuk, ktorý "vznikne v hlave". Často sa s ním stretávame ako so sprievodným javom pri rôznych ochoreniach. Medzi známe príčiny jeho vzniku patria nadmerné množstvo ušného mazu, zápalové a nádorové procesy v strednom uchu alebo sluchového nervu a pod. Keďže ide o príznak určitej choroby, liečiť je potrebné predovšetkým chorobu, ktorú tinnitus sprevádza. Každopádne by sa nemal pacient pohybovať v hlučnom prostredí.

Zdroj :Aktuality.sk

BILD.de - Gustav má hučení v uších!

26. prosince 2006 v 16:45 Články a rozhovory
Předem upozurňuju, že to nemusí být pravda - známe přece Bild, ten všechno překroutí ...

Bubeník Gustav (18) má hučení v uších: ,,Nemám čas chodit k doktorovi"
Jsou stále na cestách, vystoupení v TV, předávání cen, koncerty a k tomu po nocích dlouhá práce ve studiuu. Bill (17), Tom (17), Gustav (18) a Georg (19) z Tokio Hotel ("Schrei") a jejich obrovská kariéra. Jsou nejúspěšnější německá kapela. Jejich songy jsou hity číslo jedna.
Musí teď bubeník Gustav zaplatit svojim zdravím za velký úpěch?
Osmnácti-letý trpí tinnitusem. To je porucha sluchu - postižený má trvalé výrazné dunění, pískání nebo šumění v uchu.
Ve VIVABamS poprvé hovoří muzikant o obávené chorobě, která je často vyvolána stresem nebo silným hlukem. Gustav vypráví, jak to všechno začalo: ,,Bylo to přibližně před rokem po vystoupení v Mnichově". Překonává věc. ,,Mezitím jsem si na to zvykl".
Magdeburčan hraje na bicí již od svých pěti let. Právě muzikanti tohoto nástroje mají často problémy se sluchem - stejně trpěl Gustavův idol Lars Ulrich (Metallica) nebo Bela B. z kapely die Ärzte.
Podceňuje bubeník Tokio Hotel tuto nemoc? Tohle šumění může v extremních případech způsobit člověku i psychické nemoci, jsou to výstražné signýly, které nezvládají stres a potřebují uvolnění.
Nechá se ošetřit u doktora? Hudebník na VIVABamS: ,,Nemám čas chodit k doktorovi. Také nevím, kdy na to budu mít vůbec čas nechat to léčit. Beztak to nebude lepší." Gustav při tom pokrčí rameny.
Minění od profesora Eckarta Altenmüllera z institutu na hudebníkovu nemoc vypráví:
,,Tinnitus je tak v mladém věku neobvyklý. Nutně bych mu poradil, aby si dal pauzu. Když tento hluk v uchu bude existovat dál, může z toho být trvalý hluk v uchu". Doba bez hluku mezi několika týdny a měsíci může vnitřní ucho zotavit.
Ale na pauzu přece nemyslíme: Přesně jako v roce 2005 a 2006 chtějí Tokio Hotel také v příštím roce být oprávněně úspěšní: Bill ještě do včerejška nazpívával nové songy(nové album "Zimmer 483" vyjde 23. února) a 16. března začíná první velké evropské turné! A to bude opět velmi hlasité.

Tom by mizzy

26. prosince 2006 v 16:44 | Boruvka |  Tom Kaulitz


Můj táta - manažer 1.díl

26. prosince 2006 v 11:20 FF - Můj táta - manažer
Na první pohled jsme úplně normální německá rodinka. Máma zubařka, pětiletá ségra pěknej parchant a táta manažer. Ale ne jen tak nějakej. Táta je totiž manažerem slavných osobností. Nejdřív mi přišlo jako fakt dost super a hustý, ale pak se mi to začlo neuvěřitelně moc hnusit. Prvopočátek hnusení byl v tom, že táta tu profesi vzal až moc vážně. A od tý doby, co začal číst moje SMSky a odpovídat na ně a zvedat moje telefony jsem jeho práci začla nenávidět. Dokonce se se mnou rvůli tomu rozešlo několik kluků. No prostě poděs. A abych nezapomněla - já jsem Cornelie, ale říká se mi Corny.
Dnešní den nebyl ničím vyjímečný. Ségra zase vřískala ve svým pokoji, máma něco kutila v kuchyni, já ležela v pokojíku na posteli a poslouchala jsem empétrojku. A můj tatínek byl jak jinak někde v tahu - vědecky se to nazývá nápomocen svým svěřencům. Nejhorší bylo, že se nám nikdy ani slovem nezmínil, koho že to zastupuje a tak jsem někdy měla podezdření, jestli vůbec někoho zastupuje. Když mě ta muzika přestala bavit vyndala jsem sluchátka z uší a napadlo mě, že bych mohla jít někam ven. Byly k tomu hnedka tři důvody - ségra vřískala jak absolutní debil, chtěla jsem se projít a taky jsem neměla extra moc velkou náladu bavit se s mojí mámou, protože mi vždycky kladla příšerný otázky. Už už jsem byla sbalená, tašku přes rameno, boty obutý, když v tom se proti mě do dveří vřítil táta. "Stát Corny, rodino ke mě, musím vám něco říct ! Právě jsem udělal kšeft života. Přidělili mi super skupinu !" "Hm....nějaký strejčky - dechovkáře co ?" odsekla jsem mu. "Neee, děvenko, žádný dechovky nýbrž skupinu, kterou bys nikdy nečekala a já ti garantuju, že až ti řeknu kdo to je, tak tady sebou šlehneš a budeš chtít, abych tě vzal s sebou. Jsou to lidi stejně starý jako jseš ty, takže sedmnáct a jsou to...."
Pokračování příště....

Sázka života 3.díl

25. prosince 2006 v 11:41 FF - Sázka života
... do telefonu mě totiž přivítal líbezný dívčí hlas. "Prosím ? Tady telefon Billa Kaulitze." Práskla jsme jí s telefonem. Byla jsem v tu chvíli neuvěřitelně naštvaná. Tyhle pohádky s číslem vypráví všem holkám. Přitom sám má holku. Je to jenom krásná balada pro uši, ale mozek a srdce nenakrmí. Všechno ve mě vřelo. Vždyť on přece vypadal tak ... tak důvěryhodně. Proč si ze mě musel vystřelit ? Připadala jsem si podvedená, podkopnutá, ztrapněná a zoufalá. Byla jsem na tom jako Monča, akorát v trochu jiné situaci. V jednom jsem ale byla utvrzená. Bill je prevít a já ho už nikdy v životě nechci vidět. Mé fanouškovství skončilo. Navždycky. Byla jsem stoprocentně rozhodnutá. Strhala jsem ze zdí všechny plakáty, cédéčko uklidila do hlouby mého pokojíčku, abych ho už nenašla. Celý svět mě zklamal a já neměla sebemeší náladu na nic. Všechno kolem mě mi Billa připomínalo a tím pádem i ten hlas tý holky. Všechno jsem si v duchu přehrávala. Rozhovor na náměstí, jak jsem mu volala, co mi ta holka řekla a jak jsem zničila ty plakáty. Sešla jsem si dolů do kuchyně pro kafe. A pro panáka. A pro kolu. A taky pro čokoládu a brambůrky. Všechno jsem si to odstěhovala nahoru k sobě. Cpala jsem to do sebe hlava nehlava a brečela jsem do polštáře. Po půl hodině jsem si zase vynadala, že se takhle strapňuju. Zkrátka - boj sama se sebou, s Billem a s okolním světem. A já blbá jsme si myslela, že to myslí vážně. Už nikdy nechci vidět jeho podobiznu ! Nikdy ! Jen jednu věc od něj jsem nezahodila. Byl to ten papírek s číslem a autogramem. Nevím proč, nějaký vnitřní hlas mi říkal :"Nezahazuj to ! Bude se ti to ještě tisíckrát hodit." A ten hlas měl asi dost velkou pravdu. Ještě že jsem to nezahodila. I když....v tu chvíli mi to ani tak potřebný nepřišlo, jenže to jsme nevěděla, co bude dál. Když jsem si šla do kuchyně pro další smrtící kombinaci potravin, zazvonil zvonek. Já ve stavu ubrečeném jsem musela jít otevřít. Utřela jsem si oči, vzala za kliku, rozrazila vchodové dveře, nasadila nevrlý výraz, pohlédla jsme výše na osobu ve dveřích a tam....
Pokračování příště....

Jedete na koncík?

24. prosince 2006 v 22:14 Ankety
Jedete do Práglu nebo do Ovy?

Über´s Ende der Welt - Na konci světa

24. prosince 2006 v 21:52 Texty česky
běžíme skrz město
neznáme žádné místo
na žádném jsme předtím nebyli

zkoušeli jsme všechno
svoboda končí tady
musíme už jít
skrz tuhle zeď

shoď své břemeno
nevidíš tu propast

refrén:
pozor, připrav se, jdi a běž
nebe se před námi otevírá
zvládneme to společně
na konec světa
rozpadá se za náma na kousky

ještě jednou se podíváme zpět
je to poslední pohled
na všechno, co kdysi bylo

přijď a nadechni se znova
může to být začátek
zítřek je blízko

shoď své břemeno
nevidíš tu propast

refrén.
pozor, připrav se, jdi a běž
nebe se před námi otevírá
zvládneme to společně
na konec světa
rozpadá se za náma na kousky

nech všechno za námi
není tu nic dalšího, co ztratit
vše za tebou a mnou
nás už nezastaví

shoď to břemeno

podívej se do mých očí