Květen 2007

Pěknej pohled twins

31. května 2007 v 19:56 | Boruvka |  Tom a Bill

Bill na koncu

31. května 2007 v 19:52 | Boruvka |  Bill Kaulitz

Hitkrant #22

31. května 2007 v 19:31 | Boruvka |  Časopisy - zahraničí

Nej Bill

31. května 2007 v 19:30 | Boruvka |  Bill Kaulitz


Bravo 11/07

31. května 2007 v 19:20 | Boruvka |  Časopisy - české



Supa animka Gustava

31. května 2007 v 14:40 | Boruvka |  Animace

Tokio Hotel a malá fans :)

31. května 2007 v 14:36 | Boruvka |  Tokio Hotel

Pár fotek

31. května 2007 v 14:36 | Boruvka |  Tokio Hotel


Rodinka - 4.díl

31. května 2007 v 14:32 | Boruvka |  FF - Rodinka
,,Ahoj Georgu,, pozdravím tu osobu která stála za mnou.
Georg: přišla ses podívat
Já: spolužačka mě poprosila jestli bych s ní sem nešla
Georg: Jo aha takže si tu čistě jen proto, že tě o to spolužačka poprosila ( evidentně mi nevěřil)
Já: dá se to tak říct
Georg: nejsi tu spíš protože tě přemohla zvědavost?? (ušklíbl se, jakoby věděl co se mi honilo hlavou)
Já: dá se to tak říct
Georg: je mi to všechno jasný ……….(zapálil si cigaretu) dáš si taky?
Já: ani ne nemám chuť …………už půjdu
Georg: počkej ještě můžu se na něco zeptat?
Já: jo povídej
Georg: proč si tenkrát tak utekla, jak sem s tebou šli do toho muzea?
Já: no jednoduše protože nesnášim když ze mě někdo dělá blbce ………… měj se Georgu já jdu je tu zima (usmála sem se na něj a než stačil něco namítnout odešla sem zpátky do baru)
Snažila sem se najít Karin. Prolezla sem snad úplně všechno od záchodu přes bar až po balkon. Nikde nic. Psala sem jí i sms volala jí ale po ní jakoby se slehla zem. Chodila sem furt dokola už sem si připadala jak pes co hledá v sutinách nákupního centra živé lidi ale jen co sem si tohle řekla objevila sem ji. Hádejte co asi tak dělala to byste neuhodli seděla na klíně nějakýho kluka a vášnivě se s ním líbala. No jo neřikám že je na tom něco špatného to vůbec ne ale ona seděla na klíně Tomovi. Jo přesně tak Tomovi koukala sem jak blázen. Ne že bych sim to nepřála ale dost mě zarážel fakt, že by si Tom něco začal s holkou, která stojí pod podiem čumí na něj tim nejvypatlanějšim výrazem co umí nahodit, div nebrečí a ještě ke všemu má na obličeji nakreslená srdíčka a v nich napsáno Tom. No uznejte sami je tohle normální. Ať už to je jak chce neměla sem v plánu jí to kazit- byl to její velký den, znám jí sice jen chvíli ale cítím, že ve skrytu duše už dlouho netoužila po ničem jiném. Neměla sem to srdce jít tam a vyrušit je jen kvůli tomu abych jí řekla že jdu domů. Vzala sem teda mobil a začala jí psát sms ani sem si nevšimla že si vedle mě někdo stoupnul.
,, A jé Tomova další oběť´´ byl to Gustav.
Já: ahoj ………… oběť jak to myslíš?
Gustav: koukám že si o Tomově pověsti ještě neslyšela
Já: asi sem ještě neměla tu čest
Gustav: nechceš si sednout
Já: ……..ale tak jo (tomu kukuči se nedalo odolat =))
Sedli sme si ke stolu a Gustav objednal pití.
Já: tak jak je to s tou Tomovou pověstí
Gustav: no on je Tom tak maličko děvkař…………maličko víc
Já: jo tak ani se nedivím ………..
Gustav: nedivíš?
Já: ne nedivim ………. Má hrozně sladkej kukuč
Gustav: no koukám další Tomova fanynka ……no nic tak já půjdu (zvednul se)
Musela sem se začít smát.
Gustav: je tu něco vtipného??
Já: Gustíku víš když holka řekne že má kluk sladkej kukuč neznamená to hned že se jí líbí. Jo Tom je hezkej ale rozhodě to není můj typ.
Gustav : Gustíku??
Já: promin asi sem ti malinko počeštila jméno =)
Gustav: ……líbí se mi to =) ………… takže tobě se Tom nelíbí?
Já: je hezkej a určitě má něco do sebe ale ne nelíbí
Gustav: jo aha (z neznámého důvodu se začal usmívat)
Já : ty Gustí nezlob se ale sem hrozně utahaná už půjdu
Gustav: už??
Já: jo (zvedla sem se ) měj se krásně …………….jo a byli ste výborný.
Odešla sem na kolej.
Druhý den, když sem přišla do školy skočila mi Karin okolo krku. Dopodrobna mi vyprávěla co všechno s Tomem dělali a nedělali. Chudák neměla sem to srdce jí říct, že už jí Tom nejspíš nikdy nezavolá ani nenapíše. Byla tak šťastná. Ale tak co třeba se můžu mýlit, třeba bude Karin první, která Tomovi nedá spát. A nebo se taky můžu mýlit v Tomovi - třeba to co říkal Gusťa není tak úplně pravda. Koneckonců je to její věc jestli jí to tak vyhovuje tak prosim to že já nejsem na románky na jednu noc neznamená, že na to není ona.
Něco vám řeknu měli byste vidět její sešity všude na obalech má srdíčka a nápis Tom.
Měli sme zrovna ekonomiku a učitel nám vykládal něco o mzdách a jejich výpočtech když mi v batohu začal vibrovat mobil. Přišla mi sms. Předpokládala sem, že mi píše moje nej kámoška z Čech aby mi sdělila novinky z mého starého domova. Pletla sem se! Psalo mi neznámé číslo v sms stálo: PŘIJD PROSÍM HNED TEĎ K JÍDELNĚ MUSÍM S TEBOU NUTNĚ MLUVIT ……..PŘÍTEL.
Zůstala sem na to koukat ale moje zvědavost mě nakonec přece jen přemohla. Učiteli sem řekla že je mi špatně a že musím na záchod a odešla sem ze třídy. Jídelna byla na druhé straně školy. Vedla k ní dlouhá spojovací chodba, kterou tam přicházeli studenti z gymplu. Došla sem až na její konec a koho tam nevidím………………

Láska bo hra?? 1.díl

31. května 2007 v 14:24 | Boruvka |  FF - Láska bo hra??
" No to je teda good" a třískla jsem dveřmi. Svalila jsem se na postel a přemýšlela o tom,co bude dál. "přece nemůžou přijít a jen tak mi zničit život tím,že se stěhujeme a ještě k tomu do Německa,vždyť je to hrozně daleko!" nadávala jsem si jen tak pro sebe.
Týden uběhl jako voda a já už se se všemi loučím a slibujeme si,že si budeme každý den psát na ICQ.
A pak už jenom vidím,jak se mi můj domov ztrácí z dohledu.naštvaně jsem tedy dala MP3 do uší a za chvilku jsem usnula.
"Ájo..! Andreo!Vstávej,jsme doma.." budí mě mamka.otevřu oči a začnu na ní křičet: "Doma? Doma a tady? To teda ne,doma jsem byla v Praze,tady jsem jak ve vězení…nikoho tu neznám..a" pak už mě mamka nevnímala,prostě se jenom otočila a odešla.Sebrala jsem se tedy a šla prohlídnout dům.Byl pěkný,ale to pořád nemění nic na tom,že tady nejsem doma.
Po večeři se vracím do pokoje,abych vybalila zbytek věcí a přitom si říkám,že mám štěstí,že jsem alespoň rodiče přemluvila,aby mi dali tenhle velký pokoj se záchodem,koupelnou a dokonce i balkónem. První,ale kam zamířím když zavřu dveře od pokoje,není kufr,ale balkon.
Odtud vidím docela dobře,co se tu děje.Najednou vidím týpka,který bude asi docela pěkný,ale moc ho nevidím,jenom jeho blond dredy,protože má kapucu.Pak už jdu ale do pokoje,kde si lehnu na postel a usnu při vzpomínce,že jdu zítra do nový školy L.
Ráno mě probudil budík v 7:15,tak na sebe hodím nějaký pěkný hadříky,trochu se namaluju a jdu. Mamka už na mě čeká u auta.když dojedeme ke škole,tak zamkneme auto a jdeme rovnou za ředitelkou. Ta z mamkou ještě probírá nějaký záležitosti ohledně mě a pak mě dává do "béčka". Pak už se ale z mamkou rozloučí a jde mě odvézt do třídy,tam přijdeme v půlce hodiny.Ředitelka se omluví učící učitelce a představí mě žákům.Pak mě pošle sednout si do zadní lavice a odejde.V zadní lavici je jen jediný volný místo,vedle nějaký holky.. : "Čau" řeknu,když tam přijdu,ta jsi mě jenom změří pohledem,ale pak mile řekne: "Ahoj,já jsem Klára"já se na ní usměju: "já Ája"..pak se o hodině docela zkámošíme a o přestávce mě představí sví partě"slepic".
Když jsem přišla domů ze školy,neměla sem náladu být doma,tak jsem hodila do pokoje tašku a šla zase ven. Nešla jsem ani moc daleko,když jsem uviděla toho kluka co včera,ten mě zahlídl a usmál se na mě. "Má krásný úsměv" pomyslím si,když se mě zeptá: "Ty jsi tu nová viď?" a taky hlas. "Jo..jak si to poznal?" zeptám se trochu zaskočeně,ale on už odpovídá: "Tak za prví,sem tě tu nikdy neviděl a za druhý chováš se jinak,než ostatní holky tady…" já se na něj tázavě podívám a řeknu: "Jak si můžeš být tak jistý,že si mě nikdy neviděl?" "Nó" zamyslí se "hezký holky si já pamatuju" řekne a já trochu zčervenám. "Jak to myslíš?" ptám se znova "prostě si hezká"vypadne zněj a jde vidět,že trochu zrudnul. "Já už musím" řekne a jde pryč.Já už taky odcházím,když na mě zakřičí: "Uvidíme se ještě?" "No jasný!" a zase odcházím,ale v tom znovu křičí: "A jak se jmenuješ?" "Ája" sdělím obratem "Já sem Tom,A ty tu někde bydlíš?" to už mě zaskočilo,ale stejně ještě zařvu ulici a číslo baráku, a pak už opravdu jdu.
Když přijdu dom,vyjede na mě máma: "Kdes byla?" "Venku" řeknu a jdu do svýho pokoje,kde udělám úkoly a pak si sednu k počítači a už si píšu s mojí kámoškou. Všechno jí o Tomovi vyklopím a ona napíše: "Já myslím,že se mu líbíš" ale pak musíme debatu ukončit,protože ona má rande. Jdu si teda sednout na balkon a tam o všem přemýšlim,v Praze jsem byla spíš takové ošklivé káčátko a tady se líbim takovému krásnému klukovi,pak ale
usnu.Když se probudím,je už tma.Chci jít do pokoje,když slyším nějaký rachot.

Děkuju mami,že mě nemáš ráda 1.díl

31. května 2007 v 14:19 | Boruvka |  FF - Děkuju mami,že mě nemáš ráda
Bylo mi 18 a můj život nestál za nic. Tátu sem neviděla ani o něm nic nevěděla od pěti let. S matkou sem žila v Berlíně. Chodila sem do školy, starala se o náš "byt" a matka byla 24 hodin denně v lihu a věčně byla zalezlá někde v baru. Já se "doma" (pokud se to domovem dalo nazvat) zdržovala čím dále, tím méně, až to došlo do stádia, kdy sem doma byla těch 5 hodin co sem spala, a zbytek času se flákala venku. Teda - abyste rozuměli - nepila sem(no dobrá, občas sem si upila ale ne často), nekouřila, nebrala drogy, jen sem se prostě poflakovala. Do školy sem chodila jen když byl nějaký dopředu ohlášený test abych chytla známky. Naštěstí, profáci na naší střední se dali ukecat pokud šlo o neomluvené hodiny. Měla sem i brigádu v jednom obchůdku s muzikou, vydělávala sem si kolem 100 euro týdně ale dělala sem i v sobotu a neděli. Ale mělo to i výhody. Mohla sem si vypalovat céda jak se mi zachtělo:))) Jednou sem přišla domů, zase se jen vyspat, a čekalo mě tam překvapení. Máma nebyla v baru ale doma.

"Co? V baru je zavříno?" zeptala sem se.

"Nebuď drzá. Jen sem ti přišla říct aby ses sbalila a vypadla z tohohle bytu. Už ti je 18 a já už tě vychovávat nemusim a ani nebudu." spolkla sem poznámku o té "výchově" i o "bytě" a raději sem řekla:

"Fajn" to bylo to poslední, co sem matce kdy řekla. Hnedka sem si vzala svejh pět švestek (co činilo asi 5 černejch triček, dvoje černý kalhoty a jedny černý boty ktom toho co sem měla na sobě + všechna céda) a odešla. Pak sem si uvědomila že vlasně nemám kam jít. No co, zkusím se zeptat Davida (můj šéfík).



David mi samozřejmě nemohl nijak pomoct, tak sem si začala hledat noclehárnu.



První měsíc sem přespávala v různejch útulcích, každej tejden v jiným. Měla sem krátce před maturitou, a bylo toho na mě moc. Jednou sem šla z práce a prostě mě už omrzelo spát v útulku. Tak sem začala chodit po celym berlíně a hledala nějakej hotel. No hotel sem sice nenašla, ale našla sem hrozně hezkej penzion, kde sem pak byla asi měsíc. Měli dobrý ceny a mě se tam líbilo.



Asi po měsíci mi David oznámil děsnou zpr%C

Rodinka - 3.díl

31. května 2007 v 14:18 | Boruvka |  FF - Rodinka
……..Gustav…….přišel do třídy a ptal si naší učitelky jestli tam jeho třída náhodou nenechala třídnici.
,,Co ten tu dělá´´ hlesla sem česky ………..,,Cože?´´ zeptala se Karin (moje bárbínovská spolusedící), která se mimochodem po vstupu Gustava do třídy začala horlivě malovat a culit na všechny strany.
Já: Kdo to je?? (rozhodla sem se hrát blbou a dělat že ho neznám - třeba se o nich něco dovim)
Karin: To myslíš vážně?? Ty se ptáš?
Já: jo …….. já jen že ses začala tak malovat tak se ptám kdo to je?
Karin: To je přece Gustav…….Gustav Schäfer
Já: kdo že to??
Karin: No bubeník z Tokio Hotel
Já: Z Tokio čeho?? (už sem blbou hrát nemusela ted už sem opravdu nevěděla o co go)
Karin: No ze skupiny Tokio Hotel! To k vám na vesnici ještě nedošlo?
Já: No zřejmě ne spíš ke mně to ještě nedošlo
Karin: bože to je úroveň (nána jedna) …….. víš co na
Nalistovala na jednu stránku ve svém časopis a podala mi ho. Zůstala sem na to koukat jak tele na nový vrata. Byla tam dvojstránka a na ní titulek TOKIO HOTEL DOBILY NĚMECKO. Pod článkem byla spousta fotek fanoušku a kluků - těch kluků, který se mnou šli do muzea, těch kluků co sem se s nima jakoby nic bavila na ulici. Nevěřila sem vlastním očím. Podle toho co v tom článku psali, byli kluci důvodem nového šílenství, které ovládlo Německo. Už to konečně chápu - chápu proč nás na ulici zastavovalo tolik holek. Každopádně to nic nemění na tom že se na ně zlobim.
Poprosila sem Karin aby mi o nich něco víc řekla a pak mi pučila svoji mptrojku a pustila mi jejich písničky. Musim uznat, že sou dobrý - dost dobrý. Jen co sem se o ně začala trochu zajímat byla Karin najednou velice ochotná - pozvala mě na večer do klubu na jejich soukromej koncert - její táta ten klub vede tak má lístky zadarmo. Na jednu stranu se mi moc nechtělo ale když sem viděla Karinin nadšenej výraz nemohla sem říct ne. Bylo mi jí docela líto - víte ve třídě se s ní nikdo nebavil a se mnou vlastně taky ne tak proč nejít.
…………………………………….večer……………………………………………..
Tak sem tady stojim před klubem a čekám odkud se Karin vynoří. Za tu dobu co tu stojim sem si uvědomila že když v tom článku psali, že kluci sou důvodem davového šílenství ani trochu nepřeháněli. Ty holky co do klubu mířily vypadaly už na pohled jako šílenci. Obličeje pomalované nápisy jako: MILUJU TĚ TOME nebo CHCI TĚ GEORGU toho byly důkazem. Pár se mě jich dokonce ptalo, kterej z kluků se mi nejvíc líbí a když sem jim odpověděla že se mi líbí jen jejich muzika, otočily se na podpatku a zmizeli. Největší zděšení bylo když dorazila Karin. Na sobě měla triko s nápisem Tokio Hotel a na obličeji měla nakreslená srdíčka s nápisem Tom. K čemu sem se to zas nechala překecat!! ??!!
No každopádně sem vlezli do klubu, Karin trvala na tom že chce k podiu ale já sem řekla, že tam opravdu ne a zůstala sem vzadu u baru.
Začal koncert a po pěti minutách sem si myslela, že sem hluchá. Ty holky neuvěřitelně řvali a sama hudba byla hlasitá až hrůza. Ale zas když se to veme kolem a kolem - hlasitá hudba dobrá hudba. Kluci doopravdy váleli Tom hrál na kytaru, Georg na basovku, Gustav na bicí a Bill zpíval.
Začínala sem i chápat proč sou z nich holky tak hotový. Tom měl neuvěřitelně roztomilej pohled, Bill vyzařoval charismatem, George měl krásný tělo O=) a Gustav za těma bubnama vypadal úžasně sladce. A k tomu skvělá hudba- nebezpečná kombinace =) .
Konzik skončil a dav se začal rozcházet na svá místa u stolů. Bylo tam strašně nakouřeno a tak sem se šla ven, abych se trochu nadejchala čerstvého vzduchu.
,, Tebe bych tu nečekal´´ ozval se mi za zády hlas, který už sem před tím slyšela. Když sem se otočila uviděla sem toho komu ten hlas patřil.

Rodinka - 2.díl

31. května 2007 v 14:18 | Boruvka |  FF - Rodinka
Ty jo kdo by to byl řek- já - JÁ jdu do muzea se čtyřma klukama najednou. Vidíte i zázraky se dějou. Abyste rozuměli, neřadím se zrovna do té hezčí poloviny lidstva- netvrdím, že sem hnusná ale kluci o mě moc zájem nikdy nejevili ani jako kamarádi. A teď tu sem dokonce se čtyřma- no jak se říká, jinej kraj jinej mrav.
Zvláštní bylo, že jak sme se tak brouzdali ulicema Magdeburgu neustále nás zastavovaly upištěný holky, moc sem jim nerozuměla protože opravdu pištěly - některý i brečely a já jen stála a zírala na to jako bych byla v jinym světě.
,, Ty Tome……(odhodlala sem se se zeptat, po té co nás zastavila už asi desátá holka)………vy ste tu nějaký slavný??´´ Tom se usmál ,, Však to brzo sama poznáš.´´
Já: No to si mi toho moc neřek.
Tom: Ono není co říkat.
Já: nesnášim tajnosti :D
Gustav se nám do toho vložil.
G: my sme jedno velký tajemství =)
Chtěla sem ještě něco říct ale připištěla další holka. Asi půl hodiny se tam s nima fotila a oni se jí ochotně podepisovali na různé části jejího těla. :P
Bill: půjdem? (holka zase odpištěla)
Já: řekne mi někdo co se to tu děje?
Bill: (jo mimochodem Bill je ten čtvrtej :D ) Co co ? co by se mělo dít
Já: No zastavila nás už asi patnáctá holka, patnáctá holka chtěla váš podpis a patnáctá holka se s váma chtěla vyfotit tak bych jen ráda věděla proč
Georg: co proč?
Gustav: není žádný proč
Tom: nevim o ničem co bys měla vědět
Docela mě to naštvalo protože sem nechápala proč kolem toho dělaj takovej cirkus.
Já: ……….tak děkuju za doprovod já už to dojdu sama.
Bill: řekli sme snad něco
Já: právě že nic ……….. děkuju moc mějte se hezky.
Abych se vyhnula dalším otázkám dala sem si do uší mp3 a vlezla sem do budovy muzea. Já to vážně nechápu, proč za nima ty holky tak pálej, co dělaj tak užasnýho že sou z nich tak vypatlaný.
Uplynul týden a já nikoho z kluků nepotkala. No po pravdě sem o to ani nestála byla sem naštvaná ani nevim proč mě to tak dopálilo, že mi nic nechtěli říct asi mi připadalo že ze mě dělaj blbce.
Dva dny po tom co jsem přijela sem se musela hlásit na svý nový škole. Nastoupila sem na hospodářsky zaměřeném gympl v Magdeburgu. Škola byla obrovská a moderně zařízená ne jak ty naše sociální školy v Čechách, kde se bojíte aby vám nespadnul na hlavu strop. Přesto sem se tam ale rychle zorientovala a začalo se mi tam i docela líbit.
……………………………………o týden později…………………………………………..
Musim říct, že hodiny se tu vlečou stejně jako v Čechách no a kór, když rozumíte polovině věcí co učitel říká. A navíc sem si sedla snad vedle tý největší bárbíny celý školy. Už chápu proč vedle ní bylo prázdný místo. Neustále se akorát maluje a čte dívčí časopisy. Navíc je tak převoněná že se mi z toho zvedá žaludek. Ale jako kluci na ní letěj to víte míry 90-60-90 kdo by odolal.
Měli sme zrovna matematiku, učitelka, která vypadala jako moucha, nám vysvětlovala, jak se počítaj kvadratický rovnice, teda těm co jí rozuměli to vysvětlovala. Díky bohu, že tohle už znám. Najednou se asi po dvaceti minutách od začátku hodiny ozvalo ťukání na dveře. Jakmile učitelka řekla dále, dveře se otevřeli a dovnitř vešel……………….

Můj život s hvězdou - 2.díl

31. května 2007 v 14:18 | Boruvka |  FF - Můj život s hvězdou
Jako já nechápu proč je naštvanej. Nic se přece nestalo. Akorát nedostal pusu pro to se snad svět nezboří ne? Ale on to tak asi vidí. Tohle mi dělá vždycky - občas mám pocit, že na Toma žárlí či co.Nemůžu za to, že si spolu prostě skvěle rozumíme. S Tomem je hrozná sranda a společně vždycky vymejšlíme nějaký bejkárny a většinou to je mířeno právě na Gusťu. Posledně (to sem v tom teda neměla prsty) mu Tom nalil do jeho šampónu bílej jogurt a Gustí se hrozně divil, že mu to nepění. A co na Toma to je ještě dobrý ale na Georga žárlí úplně šíleným způsobem. Málem se k němu ani přiblížit nemůžu - člověk jednou řekne, že se mu Georg líbí - líbil - a hned je oheň na střeše. Já snad nejlíp vím jestli je nebo není na co žárlit. A není štve mě s tím. Přitom o sobě sám tvrdí, že žárlivej není - jo prdlačky.
Ježiš - teprve teď sem si všimla toho jeho výrazu.
Já: Gusťo co je??
Georg: musíme jinudy
Bill: není kudy
Sára: Bille já se bojím
Nechápala sem o co jde dokud sem se nepodívala před sebe. Běžel k nám obrovský dav fanynek. Ne nekecám já to taky nechápu kde se tam vzali. Jedno bylo ale jasný - nemáme kam zmizet. Už je pozdě. Snad nikdy sem neviděla nic horšího než řítící se dav fanatickejch holek. Gusťa mě schoval za sebe ale už bylo vážně pozdě.
………………………………………………………………………………………………..
Ježiš to je vedro. To sluníčko dneska tak praží a přitom už se začíná stmívat. Slíknu si mikinu a hodím jí na zem do zelené trávy, kde se už i květy nejrůznějších rostlinek, ukládají ke spánku. Pokračuji v cestě. Kam jdu?? Nevím - jakoby moje nohy samy věděly kam jdou, nebránila sem se a nechala se vést. Směřovala sem na konec prašné cesty vedoucí uprostřed lesa. Všude bylo ticho a jen šum stromů narušoval ten klid. Zvedal se vítr a ve vzduchu byla cítit voda. A skutečně netrvalo dlouho a z teplého večera se stala chladná, mokrá a temná noc. Ta cesta jakoby nechtěla skončit. Šla jsem stále dál a bedlivě naslouchala každému zvuku z lesa. Vedle mě dopadl blesk a strom jehož koruna se rozprostírala do neskutečných šířek začal hořet. V ten moment mé tváře zalily teplé slzy. Plakala jsem protože ten strom umíral a s ním umíral i kousek mě. Bylo to jako bych ztratila kus svého já - své naděje a sny. Najednou ten strom zmizel - nebyl tam. Ani živý ani mrtvý. Prostě tam nebyl jako by nikdy neexistoval. Přestalo i pršet a nebe teď zahalily tisíce hvězd. Mnou projížděl chlad, chlad a bolest. To jak mi najednou začala praskat kůže na rukou. Vypadalo to jako když je rozpraskaná země od velkého sucha - nechápala sem to. Byla sem zmatená a vystrašená ale nemohla sem se zastavit nešlo to a nebyl tu nikdo, kdo by mi řekl kam vlastně jdu. Jen to světlo to světlo na konci cestu - dávalo mi malou naději na spásu. Šla jsem ještě dlouho, moje tělo bylo stále víc a víc unavené a přes slzy jež mi tekly z očí sem už neviděla. Nebyly to slzy bolesti nebo zoufalství ale slzy únavy. Byla sem na pokraji sil ale to světlo už bylo přede mnou jen natáhnout ruce a chytit se ho. Natáhla sem své poraněné ruce ale než sem se ho stačila chytit propadla sem se do tmy. Padala sem a padala.
…………………………………………………………………………………………………..
Gustav: Lucyy …….ahoj zlato =) =( ….. konečně
Ten hlas zněl tak jinak než všechno v tom lese - byl to jen sen.
Já: Gu-gustí
Gustav: jo to sem já lásko sem tu
Já: co se stalo …….. sem hrozně utahaná
Gustav: já ti to řeknu až se vyspíš …..
Já: kde to jsem??
Gustav: no v nemocnici
Já: cože?? Proč co tu dělám??
Gustav: měli jsme nehodu ty si na to nepamatuješ
Já: jakou nehodu
Gustav: povím ti to až se vyspíš ………potřebuješ si odpočinout (dostala sem pusu na čelo)
Já: proč sem tady? Já tu nechci být
Gustav: miláčku dva dny si byla mimo
Já: cože??? To si děláš srandu ne
Gustav: ne =(
Otevřela sem oči a viděla bílé deprimující stěny mého pokoje. Koukla sem se na Gusťu vypadal strašně unaveně. Oči měl úplně zarudlý a na ruce měl velký šrám.
Já: jak dlouho si tu??
Gustav: dva dny
Já: celou tu dobu
Gustav: jo celou tu dobu
Já: ale proč?? To tě tu nechali
Gustav: nechali ….. já sem na ně hodil smutný oči
Já: měl by si se jít domů vyspat (pohladila sem ho po tváři)
Gustav: já nemůžu
Já: proč ne
Gustav: já mám hroznej strach
Já: z čeho?
Gustav: že zase usneš a nevzbudíš se (po tváři mu stekla slza) to bylo hrozný dva dny tu jen tak ležíš a nejevíš známky života, doktoři mě sice ujišťovali, že se probereš, že to chce jen čas ale oni to nechápou neví jaké to je koukat na někoho, koho milujete jak se vám tu před očima ztrácí a…
Já: cože??? =))) Gustí vrať se o větu zpátky
Gustav: že to chce jen čas
Já: ale ne víc ke konci
Gustav: koukat na někoho koho milujete
Já: to je ono =))))
Gustav: jo tak už chápu =) …….. Lucy miluju tě
On řek, že mě miluje - chápete to. Tady na mý málem smrtelný posteli mi řek poprvé že mě miluje. Já nebejt celá polámaná a unavená tak snad radostí začnu skákat do stropu. Ani nevíte jakou rychlostí mi teď bije srdce. Možná si říkáte, že z toho moc dělám, že sou to jen slova ale věřte mi u Gusti je to víc než jenom slova. Je to takový znamení toho, že k němu už neodmyslitelně patříte a že s vámi počítá dál.

Blog, blog, blog 9.díl

31. května 2007 v 14:17 | Boruvka |  FF - Blog,blog,blog
... Protože se mi zdálo, že před mojí školou stojí všichni čtyři z TokioHotel. Chvíli jsem na to koukala, jak čerstvě vylíhnutá vrána. Nevěděla jsem, jestli už mi šíbe, nebo jestli je to fakt. Když jsem ale viděla, jak se k nim ženou moje spolužačky, tak mi došlo, že to asi nebude halucinace, ale skutečnost. Ta trubka mě snad sleduje až do školy ! "Hele, támhle máš ten svůj japonskej motel, běž si pro podpísek ne ?" řekla mi Janča a dloubla mě pod žebro. "Já hlavně nechápu, co tady vůbec dělaj !" Přemejšlela jsem, jestli tam mám jít a vynadat mu, nebo se schovat za Janu a dělat mrtvýho brouka. Druhá možnost se mi zdála lepší. Zalezla jsem ke zdi za svou vzrostlejší kámošku a snažila se nevykukovat. "Co děláš ?" divila se Jana. "Schovávam se ne ?" odpověděla jsme zpruzeně. "Zapomeň zlatíčko. Na tohleto snad čekáš celej život ne ? Jen si jdi pro podpis, než ti zdrhnou !" Nikam jsem jít nechtěla. Co je mi do nich. Ještě před týdnem bych ale bejvala šla celá divá. Co se dá dělat no. Pořád jsem postávala u tý zídky, když v tom mě Jana tak nějak nešikovně, ale schválně dloubla loktem pod žebro, až jsem poposkočila o metr. Trošku jsem vyjekla, ale zároveň jsem brzdila, abych nehodila držku na chodník a to asi uslyšel Bill, protože se na mě otočil. Nejdřív si mě ani nevšimnul a podíval se zpátky na podepisování památníků. Pak ale tak prudce trhnul hlavou zpátky ke mně. Jediný moje přání bylo, ať si mě nepamatuje z tý fotky. To bylo ale zbytečný přání. "Jseš v poho ?" "Jo !" zabručela jsem protivně. "Hele, zdá se mi to, nebo mám čest se Zuzanou Klementovou ?" zeptal se mě podezíravě. "No, asi tomu bohužel tak bude. Radši bych se ale měla podívat do občanky. Nerada trhám dialogy, ale musim do školy. Sbohem !" řekla jsem a utíkala do školy. "Počkej, ty sem chodíš do školy ? Aspoň vím, kde tě hledat," ozvalo se za mnou. Jen to proboha ne....
Pokračování příště...

Sázka života 21.díl

31. května 2007 v 14:17 | Boruvka |  FF - Sázka života
... Rval mě před sebou davem. "Nikam nejdu !" kníkla jsem bezbranně. "To teda jdeš ! Říkám, buď ticho, nebo ti jednu vrazim. Když nebudeš dělat problémy, tak to půjde hladce. Hnedka po tom můžeš odejít. Nikdo o ničem nemusí vědět," šeptnul mi do ucha. "Jseš děsná zrůda Johane...co se mnou chceš vlastně dělat ?" "To, co jsem nestihl, když jsme spolu chodili. Neboj, teď to doženem." Do očí se mi začaly drát slzy. Zoufale jsem se rozhlížela kolem sebe, jestli někde neuvidim Billa nebo aspoň Toma a Moniku. Jako na potvoru nikde nikdo. Vymotali jsme se z hlavního dění a Johan mě zarval někam do takový úzký chodbičky, na jejímž konci byly schody. "Nikam s tebou nejdu !!!" začla jsem ječet. "Na to se tě nikdo neptal Veruško. Drž hubu a krok !" Nikdy jsem z toho idiota neměla přímo strach. Jednu jsem mu vrazila a přestal, ale teď nevypadal, že by na nějakou obyčejnou facku reagoval. Maxmálně tím, že mi jí vrátí. Akorát ve větší míře. Čím dál jsme tou chodbou zacházeli, tím větší beznaděj jsem cítila. Bylo mi jasný, že nás nikdo hledat nebude..a tady už vůbec ne. A ani můj případnej křik by se tam dolů neozval. Vyrval mě po schodech nahoru a hned do prvních dveří vpravo. "Tady bude klídeček princezno." "Nech mě ty magore jeden hnusnej !" pištěla jsem na celou místnost...trošku marně.
Bill se vrátil zpátky do sálu. Nikde mě neviděl, tak se šel zeptat toho barmana, jestli neví kde jsem. "Myslíš takovou....hezkou dlouhovlasou brunetu ? Ve žlutým tričku ? Tak tu vodtáhnul nějakej chlápek. Moc se jí asi nechtělo." "A...kde je můžu najít ?" "Zkus první patro. Chodbou doprava. Tam se většinou ty párečky schovávaj...."
Už jsem ztrácela všechny iluze o tom, že mě někdo zachrání. Můj vožralej bejvalej ze mě už pomalu strhnul tričko. Už jsem neměla ani sílu se mu bránit....byla jsem prostě v hajzlu...
Pokračování příště...